Terčino údolí

Asi by se dalo najít hezčí místo na nedělní procházku, ale letos se opravdu poštěstilo a v Terčině údolí u Nových Hradů zamrzl vodopád. Tak jsme jako rodinka po čase vyrazili na výlet.

Zřícenina Modrého domku

Cesta tam byla opravdu úmorná, i když ne příliš dlouhá. Jde o to, že s kocovinou se špatně cestuje. Ale přece bych si to nenechala ujít. Takže jsme zaparkovali a vydali se asi tak 2km, možná i méně za vodopádem. Nemyslete si, že když neznáte Terčino údolí vy, že ho nezná nikdo. Celou cestu jsme šli štrůdl s dalšími a dalšími lidmi. 

Asi nejvtipnější na tom všem bylo, že jak je střídavě obleva, mrzne a do toho stovky udusávačů, co udělají z menší ledovky pořádnou dráhu. Možná kdybych se u zříceniny modrého domku rozjela, tak bych dobruslila až k tomu vodopádu. Takže lidi s kočárkama a i bez kočárků se všichni snažili udržet na nohách a lezli tak po svazích v domění, že ještě nikdo před nima tudy nelezl a tak určitě nepodklouznou. Chyba, všecko to bylo úplně o hubu. 

Nakonec, když už jsme se teda nějakým způsobem dostali až k tomu vodopádu, kterej už byl stejně z půlky roztátý, protože jsme nebyli schopni jet týden před, kdy ještě mrzlo jak praštilo, tak jsem si říkala, že přece nemůžu odejít, aniž bych ulovila nějakou hezkou fotku. 

Nejsem si moc jistá, jestli je to prostě jenom karma, nebo mám jen smůlu, ale samozřejmě když svítilo to nejhezčí slunce, což bylo tak 5 minut, tatík se rozhodl, že mi nutně musí ukázat jak se zachází s foťákem, kterej neumí ani zapnout. Takže rozhodně nejsem spokojená se svým fotografickým výsledkem z této výpravy, ale nedá se nic dělat, jiný už to nebude a pro nový pojedu možná další rok.